Je to smutné...
05.06.2012 21:11
Je to smutné pro chovatele který neplánuje žádný peněžní užitek, ale raduje se z pokroku těch vychovaných drobečků. Noci strávené přípravou mléka (je dost teplé? A dost husté?), krmení miminek protože ten nejmenší má málo síly, aby se pořádně napil od mámy, otevření prvního oka, pokroky – už lezou, už hrabou, už čurají, už koušou granule... a najednou je to tady. Všecko umějí, u mámy už jen občas zadudlají, a ona už si taky potřebuje odpočinout...
Napíše se inzerát a čeká se. Když se ozve zájemce, chovatel zajásá, ale potom začne přemýšlet. Bude se tam mít macíček dobře? Nebude mu smutno? Budou mu dávat dost krmení? Budou si s ním hrát?
Nastává boj – prodat-neprodat. No ale rozum říká, že se chovatel nemůže „překočkovat". A tak se začínají balit batůžky. Je to jedna z nejsmutnějších etap života chovatele. Oblíbené hračky, krmeníčka, kousek pelíšku, písek... a malý nezbeda putuje s batůžkem do nového. Chovatel potají utírá slzu a statečně popřeje mnoho radosti novému majiteli. Nastartuje mobil a denně se ptá, jak se tomu mrněti daří, jak prožil první, druhou, třetí a x-tou noc, a pak už si pomalu zvyká na to, že mu v noci nikdo neskáče na hlavu a nikdo nepřevrací květináčky...
Později se začne těšit na další přírůstky, i když na ty první asi nikdy nezapomene.
Tak odešli do světa naši první odchovanci – Píďa, Midlík a Max - a myslím, že se mají hodně dobře. Inzerát na prodej koťátek splnil svůj účel. Těšíme se na další!